Setkání s výjimečným chodítkem

Článek napsal Greg Cooley, zakladatel 2LIV4

Popírání

Myslím, že je bezpečné říct, že jsem to popíral. Po nehodě jsem neuvěřitelně tvrdě pracoval na terapii, abych dokázal chodit nebo udržovat rovnováhu na nohou dostatečně dlouho na to, abych se mohl pohybovat vpřed. Mám ale na obličeji a hlavě dost jizev, abych dokázal, že je to, mírně řečeno, nespolehlivé. Maminka se mě roky snažila přesvědčit, abych používal chodítko, ale já jsem se bránil a pořád jsem si říkal, že ho nepotřebuji.

Máma ví nejlépe

Samozřejmě, nic nemůže zůstat navždy stejné a jednoho dne v práci jsem ošklivě upadl. Druhý den mi maminka dala ultimátum – buď jí do dvou týdnů vyberu chodítko, nebo mi ho vybere ona. Samozřejmě jsem to stále popíral a nemyslel jsem si, že to myslí vážně. Ale o dva týdny později, věrná svému slovu, se zeptala, jestli jsem našel chodítko, které se mi líbí.

Hledání toho pravého

To odpoledne jsem skočil na internet a začal hledat chodítka. Nechtěl jsem nic, co by vypadalo jako tradiční chodítko, a poté, co jsem klikl na to, co se mi zdálo jako stovky, jsem našel jedno, které jsem byl ochoten vyzkoušet. Později ten večer, když mi maminka volala a žádala mě, abych jí poslal podrobnosti, zvolil jsem Trionic Veloped.

Neodcházejte bez něj z domova!

Následující týden mi domů dorazil Trionic Veloped. Chvíli mi trvalo, ale nakonec se stal mou zelenou kartou American Express; jinými slovy: „Neodcházejte bez něj z domova!“ Na svém Trionic Velopedu jsem najel stovky kilometrů a používám ho k přenášení všeho možného od potravin až po zhruba 23kilový pytel s potápěčským vybavením, a také k nejcennějšímu nákladu ze všech, mých dvou chlupatých miláčků, Dextera a Chewyho.

Můj Veloped procestoval celý svět, zejména Karibik, jižní Francii, Kubu a Irsko. Používal jsem ho na pláži, po kamenitých stezkách a po dlažbě, sněhu a ledu. Z pádu nevzejde nic dobrého, ale v tomto případě mě dovedl k výjimečnému chodítku!