Kdysi zdravý a dobře vyškolený chirurg, nyní používá chodítko pro každodenní činnosti

Článek napsala Emelie Högstedt

Jaký byl váš život, než jste onemocněl?

„V roli ortopedického chirurga jsem pracoval s kladivem, pilou a šroubovákem. Každý pracovní den byl tréninkem; musel jsem se udržovat v kondici, abych ve své roli podával dobré výkony, takže jsem běhal, posiloval a hrál seniorský tenis.“

Před sedmi lety jste najednou začal mít potíže s koordinací a rovnováhou – co se stalo?

„Moje příznaky se poprvé objevily, když jsem trénoval ve venkovní posilovně a nohy se mi začaly samy pohybovat. Pomalu, ale jistě se to zhoršovalo a nakonec jsem měl potíže s chůzí. Po několika měsících vyšetřování neurologem byla zjištěna změna v signálech z hrudní a krční páteře, ale všechno ostatní bylo normální. Poté jsem začal trpět poruchou vyčerpání. Teprve po dvou letech terapie a rehabilitace jsem byl schopen chodit relativně snadno. Začal jsem více pracovat, méně cvičit a můj stav se opět zhoršil. V roce 2021 jsem upadl a zlomil si kotník, propracoval jsem se zpět a v roce 2022 jsem mohl běhat s holemi, ale ve stejném roce jsem chytil Covid-19. Před rokem jsem sotva mohl mluvit, nemohl chodit, přestaly mi fungovat dýchací svaly a přišel jsem o téměř všechny vlasy na těle. Nemyslel jsem si, že se dožiji těchto Vánoc. Když jsem bral maximální dávku antidepresiv, jsem se konečně psychicky odrazil ode dna. Měl jsem nízkou hladinu kyseliny listové v krvi a téměř nízkou hladinu vitamínu B12, přesto byl můj krevní obraz normální, což nedává smysl. Tak jsem se rozhodl vyzkoušet léky s vitamínem B12 a kyselinou listovou. Po pouhých několika dnech se všechno změnilo. Dokonce jsem četl článek docenta Hermana Nilssona-Ehleho, který tento neuvěřitelný účinek podporoval. Přes noc jsem získal schopnost natáhnout ruku bez chvění a po několika týdnech jsem mohl mluvit a chodit s pomocí chodítka.“

Velmi jste potřeboval chodítko – povězte nám o tom.

„Chtěl jsem se znovu zlepšit, vyrazit do lesa a do drsného terénu a tímto způsobem se naučit lépe chodit, možná i běhat. Příroda nabízí veškerý pohyb, který člověk potřebuje, ale sehnat chodítko do terénu se ukázalo jako nemožné. V mém regionu se dají sehnat chodítka, která jsou bočně nestabilní, mají špatné brzdy a kola se jim zasekávají do strany. Když jsem jedno v terénu testoval, málem jsem se zabil. Pak jsem na internetu narazil na chodítka Trionic.“

Jak vám chodítko změnilo každodenní život?

„Úplně mi změnilo život a dalo mi tolik svobody. Mám Trionic Veloped už tři týdny a začal jsem trochu běhat. Nemyslel jsem si, že by to bylo možné, je radost jít ven do lesa. Často slýchám komentáře jako „Dobrá práce!“ od kolemjdoucích, což mi také zvyšuje sebevědomí.“

S používáním chodítka je spojeno určité stigma – jaké s tím máte zkušenosti?

„Před rokem, když jsem poprvé musel použít chodítko k lékaři, jsem se cítil k ničemu. Víte, předtím jsem byl docela ješitný. Teď je mi to úplně jedno a raději bych si vzal chodítko než vozík v supermarketu. Terénní Veloped od Trionicu je navíc cool – lidé si můžou představovat, kým jsem byl, než jsem ho potřeboval.“

Jak vidíte budoucnost?

„Na užívání vitamínu B12 jsem reagoval mimořádně dobře, takže nyní doufám, že svalové funkce se zachovají a zlepší. Mám mozkovou mlhu, fyzické postižení a nevím, kolik mých poškozených nervů se zregeneruje, ale považuji se za zdravého a teď žiji svůj druhý život. V listopadu budu přednášet na konferenci pro seniory a doufám, že více lidí získá přístup k asistenčním pomůckám, které potřebují. A co je nejdůležitější, k chodítkům, které slouží pro každodenní účely a umožňují aktivní život venku. Nemusí to nutně zahrnovat jízdu v terénu. Může to být jen překonání prahu.“